Na výstavy jsem s Lucky původně vůbec nechtěla chodit. Nejsem z těch, kteří by výstavní posudky a průkaz původu zaplněný účastmi na výstavách, považovali za životně důležité. Pes je pro mě především společník. Dodnes vlastně nevím, co mě přimělo změnit názor. Možná zvědavost, jak mé čtyřnohé štěstí uvidí jiní, jejichž pohled je z těch povolanějších (většinou). Možná příležitost vidět se s ostatními nadšenci s diagnózou hovawart. Možná taky snaha o maximální socializaci Lucky, neboť prostředí výstav je natolik specifické, že může její veselou a temperamentní povahu posunout jen tím správným směrem.
Každopádně je mým zvykem na všem hledat něco pozitivního, a tak jsem našla. Všechny takovéto akce jsou pro mě příjemnou společenskou událostí, kde potkávám svou krevní skupinu - pejskaře. Lucky má možnost komunikovat se psími kamarády a když je zrovna dobře naladěná, pěkně se i předvést. Prostě je nám fajn a bereme účast na výstavě jako jistý způsob relaxace.
První takovouto akcí pro nás byla Národní výstava v Ostravě v roce 2008. Lucky měla 10 měsíců, tudíž jsme se předvedly ve třídě mladých. Běhaly jsme, jak nejlépe jsme uměly a dostaly za to známku výborná 4. Řekla jsem si, že zkušeností není nikdy dost a přihlásila nás hned na několik akcí, abychom se zdokonalily v předvedení, dokud je Lucky považována za psí dítě. Výsledky byly různé a ne vždy výborné, i když tato známka převažovala. Loňskou výstavní sezónu jsme ale každopádně uzavřely výbornou 4 z Brna, výbornou 3 na mezinárodní výstavě v Nitře a konečně výbornou bez umístění z listopadové mezinárodní výstavy z Prahy.
Na podzim se ještě chystáme na Národní výstavu do Brna a tímto asi pro letošní rok skončíme. Momentálně je pro mě prioritou připravit dobře Lucky na bonitaci a úspěšně ji v příštím roce absolvovat.
Pro konkrétní výsledky výstav odkazuji na klubové stránky ( www.hovawart.cz),
kde co nejdříve naskenuji průkaz původu Lucky. Fotečky musím probrat a budou k vidění - snad i s příslušnými komentáři - v sekci fotogalerie.
