Kdykoliv a kdekoliv pročítám charakteristiku plemene hovawart, ať už oficiální či subjektivně podbarvenou páníčkem, v ničem nepřehání, když hovíky popisuje jako skvělé hlídače, společníky, aktivní a veselé pejsky, kteří by se svým pánem šli kamkoliv. Já za sebe ještě dodávám, jsou to nadšení cestovatelé. Tak alespoň soudím podle naší Lucky.
Od malička stačí v její přítomnosti otevřít kufr auta za účelem vyložení nákupu, či čehokoliv jiného. Než se otočíte, sedí tam smějící se Lucky ve šťastném očekávání, kam že se to dnes pojede. Kdykoliv společně nasedneme do auta, je šťastná, ví, že bude se mnou a že ji čeká procházka v novém prostředí nebo ještě lépe dovolená. Vzhledem k jejímu temperamentu a obecní vyhlášce, dle které u nás psi nesmí volně pobíhat, vyjíždíme pravidelně každý víkend, někdy i přes týden. Vyjíždíme kvůli Lucky, aby bláznivě běhala s ušima dozadu a ocasem do oblouku svou plochou dráhu - někdy jen čekám, kdy narazí do stromu nebo ještě lépe do mě a zlomí mi nohu- v minulém životě asi kromě jiných povolání byla dostihový kůň 
... No a taky trochu kvůli mě, abych vyvětrala hlavu a připomněla si, že je něco jako les, voda a hlavně klid.
Lucky se výletů účastní aktivně a občas je i po svém komentuje. Kromě své ploché dráhy, kterou jsem už nastínila, projevuje naše štěstí i cirkusové vlohy a vyskakuje si na okolní pařezy a kameny, které po cestě potkáváme, někdy i opakovaně. Nevím, zda jen tak z radosti nebo chce vše vidět z větší výšky, o tom jsem s ní ještě nemluvila. Další atrakcí je pochopitelně voda. Je jedno, zda je venku horko nebo téměř mrzne, žádná vodní hladina se neobejde bez její návštěvy. Když nejde plavat, Lucky si ve vodě alespoň lehne. Běžný postup ale je: vykoupu se, napiju se (obě činnosti zvládá najednou) a než vylezu na břeh, vyčurám se. Jen jednou v zimě se jí stalo, že skok, kterým Lucky zamýšlela elegantně začít koupání, skončil na zamrzlé hladině rybníka 
. Chvíli bezradně chodila po ledě a tím svým způsobem zřejmě "nadávala", pak se tam alespoň "za trest" vyvenčila a vrátila se ke mě na břeh.
Jak jsem se už zmínila, jsme si s Lucky natolik blízké, že dovolená bez ní není pro mě to pravé a tudíž si vybírám takové cíle , kam může se mnou. Obě jsme spokojené na horách, i když každá jiným způsobem. Lucky za odměnu "fasuje" párky a jiné dobrotky, má dostatek pohybu a bydlí se mnou - většinou se zasune pod postel, odkud mě několikrát za noc hodí kontrolovat - pečlivě mě olízne a jde si zase lehnout... Pro mě jsou hory místem, kde potkávám přijemné lidi a kde se stoupající výškou problémy "z reality nížin" nabývají menších a menších rozměrů.
Když se zamyslím, Lucky je ze všech pejsků , které jsem měla, největší cestovatel. Už ve třech měsících jsem ji - tenkrát ještě s Tinuškou - vzala na Štrbské Pleso, kde se odvážně vozila električkou a zubačkou na Hrebienok. Po několika dnech si už nádraží osvojila natolik, že se ho rozhodla "hlídat" a nepouštět tam cizí lidi,. Byla celkem udivená, že se k ní Tina v hlídání nepřidala a my ji nepochválili. Dovolená proběhla bez pohrom - nesežrala nic v hotelu ani jinde a tím mě utvrdila v tom, že příště jede zase. Každý rok spolu vyrazíme minimálně na dva týdny kamkoliv, kde se mnou Lucky ochotně zdolává kopce, narozdíl ode mě radostně i v dešti...
